O nás

Historie Lvího Dvora

Na severním okraji areálu Pražského hradu před Prašným mostem stojí od roku 1581 zajímavá renesanční budova. Postavil ji v letech 1581-1583 Ulrico Avortalis na místě dřevěného dvora, založeného císařem Ferdinandem I. Habsburským. Kolem dvora stála galerie pro diváky, ve vytápěných kotcích byli kromě lvů chováni i tři levharti darovaní ruským carem Fjodorem I., tygr od florentského vévody Ferdinanda Medici, orangutan a další cizokrajná zvířata. Za dvorem, v háji ovocných stromů, sedali ve větvích barevní papoušci přivázaní zlatým řetízkem, aby nemohli odletět.

Mohutné zdi krásného Lvího dvora vyprávějí mnoho příběhů. Třeba o tom, že císař Rudolf II. nechal obzvlášť pečovat o lva Mohameda, kterého dostal od tureckého sultána a jenž měl podle Keplerova horoskopu sestaveného hvězdářem Tycho de Brahe při svém zrození stejnou konstelaci hvězd jako sám císař. Skutečností však zůstává, že císař zemřel jen několik dní po skonu svého oblíbeného lva.

Od konce 17. století chov zvířat ve Lvím dvoře postupně upadal a písemná zpráva z roku 1740 informuje o odvozu posledního medvěda. Příběh o dámě, která upustila do klece se lvy rukavičku a o kavalírovi, který ji zpět přinesl, zveršoval německý básník Friedrich Schiller.

Koncem 18. století si zde zřídil krčmu zahradník Adam Utz. V letech 1967 - 1972 byl v jádru renesanční objekt adaptován a v místech, kde kdysi býval výběh šelem, byla otevřena restaurace se zahrádkou.

Program otevírání Pražského hradu veřejnosti, který se začal na Hradě rozvíjet s příchodem prezidenta Václava Havla, se dotkl i Lvího dvora. Objekt, který byl v naprosto nevyhovujícím technickém stavu, byl výjimečně znovuoživen z architektonických návrhů na základě studie ateliéru ing. arch. Josefa Pleskota. To se psal rok 1993 a po dalších třech letech byl na jaře roku 1996 restaurační komplex Lví dvůr otevřen.

Poslední úprava Lvího dvora – společností Pražští labužníci a z návrhu ing. arch. Jana Špačka - do dnešní podoby se datuje do roku 1999, kdy se v listopadu ujal slavnostního otevření sám prezident Václav Havel.

kronikáři Lvího dvora

Historie Pražského selátka

Rudolfínská Praha 16. století byla plná kosmopolitních vlivů z celé kulturní Evropy. Senzační zámořské objevy a dobrodružství, poznání pohádkových bohatství, závratné zážitky a kuriozity ovlivnily jistou dekadencí a mystikou i životní styl Pražanů v hledání nových gastronomických rozkoší, rytířských turnajů, hodokvasů a hedonistického pojetí života. Osobní přínos Rudolfa II. (1552-1612), krále českého, uherského a císaře římského, byl v tomto kontextu naprosto jedinečný.

Dá se s trochou nadsázky tvrdit, že byl tím pravým zakladatelem magických chutí renesanční Prahy, do které s vášní sobě vlastní přinesl nové gastronomické prvky. Určitě je třeba na prvním místě jmenovat pečené malé mléčné selátko, recept pocházející z portugalského království, který se stal v krátké době chloubou všech společenských událostí nejen u dvora, ale i v celé řadě měšťanských rezidencí.

O existenci pečeného malého selátka na císařském dvoře se zmiňuje roku 1600 kronikář Pierre Bergeron v cestopisu Voyage d´ Allemagne et Italie 1600, ze kterého se dovídáme o pražských zážitcích francouzské delegace včetně hostin a zábav a kde je nade vší pochybnost zřejmé, že popisuje návštěvu Lvího dvora.

Jednalo se prý o úžasnou hostinu, kde se podávala zvláštním způsobem upravená malá prasata. Úprava tato, prý původu portugalského, vyznačuje se lahodností neobyčejnou.

V současné době je tento renesanční recept znovuobjeven a představen české i zahraniční gourmetské veřejnosti v duchu rudolfínské doby jako nadmíru lahodný - dietní pokrm královské kvality a chuti s jemnou křupavou kůrkou a šťavnatým masíčkem v kombinaci s čerstvými salátky, domácími pečenými bochníčky křupavého chleba, čerstvými fritovanými bramborovými lupínky, doprovázené řízným pivem či příjemně perlivým lehounkým vínem.

Dobrou chuť Vám přejí
Pražští labužníci, spol. s r.o.